Ženy mohou volit, pracovat, realizovat si svoje sny, být nezávislé – mohlo by se tedy zdát, že rovnoprávnost mezi pohlavími funguje a není potřeba na ni nadále upozorňovat. Pokud se však pozorněji podíváte pod pokličku, možná záhy zjistíte, že i když ženy mohou v současnosti dělat téměř cokoliv, realita je někdy dost odlišná.

Muž a žena ve vedoucí funkci

Je skvělé, že ve firmách se ženy mohou podle svých schopností prosadit na vysoké pozice a uplatnit tak svůj talent. Stinnou stránkou však je, že v mnoha případech má ženský hlas menší sílu než ten mužský. Ve svém okolí mám několik žen, které pracují v převážně mužském týmu (či mu dokonce šéfují), ale na poradách a schůzkách jsou jejich návrhy a názory, ač dobré, opomíjeny. Často se také stává, že pokud posléze stejnou myšlenku zopakuje muž, návrh se setkává se souhlasem. Jak je to vůbec možné? Společnost je bohužel ze starých dob stále nastavena tak, že muž je ten, který vše umí, se vším si poradí a vše zařídí. Podle průzkumů z posledních dob také vyplývá, že pokud si někdo potřebuje najmout na nějakou službu člověka, upřednostní spíše muže než ženu. Faktem také zůstává, že muži stále berou větší plat než ženy ve stejné funkci.

Muž a žena ve víru erotiky

Nejvíce patrný rozdíl mezi pohlavími je v oblasti erotiky a mezilidských vztahů. Na ženy se stále uplatňuje pravidlo, že by měla být zdrženlivá a ctnostná, zatímco muž se může do románků vrhat po hlavě dle libosti. Celé toto schéma se odráží i v erotickém průmyslu – ten totiž cílí primárně na muže. Zatímco polonahé ženy můžete vidět v každém druhém reklamním sdělení, s polonahými muži jsou firmy zdrženlivé. Také veškeré erotické aktivity cílí spíše na muže – např. v erotických masážních salonech si kromě tantrické masáže či nuru masáže můžete vybrat dle osobních preferencí krásnou masérku, ale málokdy maséra.

Není se tedy čemu divit, že ženy na sebe a svá práva stále upozorňují. Čeká nás ještě dlouhá cesta nebo jsme došly na vrchol společenské tolerance?

Post by admin

Comment(0)