Proč si dáváme dárky?

Tradice dávání dárků je stejně stará jako lidstvo. Lidé se vzájemně obdarovávali i v době, kdy ještě neexistovaly narozeniny, Vánoce nebo výročí. Kdysi byly dary způsob, jak si zlepšit postavení ve společnosti nebo ukázat své schopnosti například ulovením mamuta (nebo aspoň zajíce). V dnešní době se dárky snažíme spíše někoho potěšit, ačkoliv to neplatí pokaždé.

Kdy začala tradice obdarovávání a proč pokračuje?

V době jeskynních mužů a žen bylo dávání dárků způsob, jak ukázat svou dominanci a schopnost postarat se o obživu rodiny. V některých pozdějších společnostech (např. původní obyvatelé Ameriky) to byl způsob, jak prokázat své bohatství a dobré postavení ve společnosti (inthebook.com).

Nejen v průběhu času, ale i v různých koutech světa se mění důvody proč se vzájemně obdarováváme. Někdy je to z pocitu povinnosti, protože má někdo narozeniny nebo jsou Vánoce. Tenhle pocit povinnosti se vztahuje na téměř všechny sociální kruhy, ve kterých se pohybujeme. Proto například kupujeme nejen vánoční dárek pro kamarádku, ale také pro kolegyni, se kterou občas obědváme.

Povinnost však není jediný důvod, proč obdarováváme. Někdy je to skutečně jen touha udělat někomu radost, a někdy něco očekáváme. Možná aniž bychom si to uvědomili. To je závěr, ke kterému aspoň došel francouzský antropolog Marcel Mauss.

Doktor Michaela Lavera (docent na univerzitě RIT) navíc dodává, že i samotné Vánoce jsou postavené na tomto principu reciprocity. Rodiče přece říkají dětem, že když budou po celý rok hodné, dostanou za to dárky, které si přály k Ježíškovi. A v průběhu roku třeba i něco do kasičky.

Vybrat skvělýdárek pro babičku, kamarádku, kolegyni, zkrátka pro někoho na kom nám záleží, je úžasný pocit. Živě si představujeme, jak se jim rozzáří oči až dárek uvidí. Zamysleli jste se však někdy nad tím, jak by vám bylo, kdybyste od nich nikdy nic neobdrželi zpátky? Pravděpodobně byste se sami sebe zeptali, zda jim na vás nezáleží.