Podle reprezentativního průzkumu společnosti Emco, který se zaměřil na to, jak rodiče dětí ve věku 6 až 12 let mluví se svými dětmi o jídle, mohou i zdánlivě nevinné věty ovlivňovat jejich budoucí stravovací návyky. „Rodiče mají na vztah dítěte k jídlu zásadní vliv a důležité je i to, jak o něm doma mluví. Věty jako ‚Musíš to dojíst‘ nebo ‚Když sníš zeleninu, dostaneš něco sladkého‘ často zaznívají automaticky a s dobrým úmyslem. Pokud se ale opakují, dítě si může začít spojovat jídlo s tlakem, odměnou nebo povinností. Důležité je proto vytvářet u jídla příjemnou atmosféru, učit děti vnímat vlastní hlad a sytost a nedělit potraviny na dobré a špatné. I drobnosti totiž mohou ovlivnit, jaký vztah si dítě k jídlu vytvoří,“ vysvětluje lektorka STOBu a nutriční terapeutka z ambulance NUTRIUM Mgr. Petra Zapletalová.
Pojďme si proto ukázat, jak některé běžné věty nahradit tak, abychom v dětech zbytečně nevytvářeli tlak a pomáhali jim budovat zdravý a přirozený vztah k jídlu.
1. Místo „Tohle už ti stačí.“
„Máš ještě hlad, nebo už jsi sytý/á?“
Necháváme dítě postupně poznávat potřeby vlastního těla.
2. Místo „Sněz ještě alespoň tři sousta.“
„Jestli už máš dost, nemusíš dojídat.“
Respektujeme pocit sytosti dítěte. Nemusí sníst předem určený počet soust ani všechno, co má na talíři.
3. Místo „Když sníš zeleninu, dostaneš něco sladkého.“
„Každé jídlo nám dává něco jiného, co naše tělo potřebuje, aby dobře fungovalo.“
Neděláme z jednoho jídla povinnost a z jiného odměnu.
4. Místo „Sladkosti si musíš zasloužit.“
„V jídelníčku můžeme mít i sladkosti.“
Jídlo není odměna za výkon nebo dobré chování.
5. Místo „Tohle je nezdravé.“
„Některá jídla jíme častěji a jiná jen občas.“
Dítě se učí vnímat jídelníček jako celek místo dělení potravin na „dobré“ a „špatné“.
6. Místo „Nejez tolik.“
Zkus vnímat, jestli máš ještě hlad.“
Pozornost přesouváme od množství jídla k signálům vlastního těla.
7.Místo „Když budeš tolik jíst, přibereš.“
„Poslouchej svoje bříško, samo ti napoví, kdy už má dost.“
O jídle mluvíme prostřednictvím toho, co tělu umožňuje, ne prostřednictvím vzhledu.
8. Místo „Tohle ti nechutná? To mě nezajímá, sníš to. “
„Dnes ti to nechutná? Třeba to někdy zkusíme znovu.“
Chuť dítěte se vyvíjí a odmítnutí jedné potraviny nemusí být definitivní.
9. Místo „Měl/a bys zhubnout.“
„Pojďme se starat o to, aby se naše tělo cítilo dobře a mělo všechno, co potřebuje.“
Pozornost směřujeme ke zdraví a návykům místo k číslu na váze.
10. Místo Podívej, jak hezky jí ostatní děti.“
„Každý máme jiné chutě a každý si na nové jídlo zvyká jinak.“
Dítě nesrovnáváme s ostatními a respektujeme jeho vlastní tempo při poznávání nových chutí.
