Znáte to, lidská práce je drahá, peněz je málo a tak jsem se při přestavbě rozhodl vzít to do vlastních rukou a vrhnout se na omítky sám. Zprvu jsem z toho měl strach, ale ve stavebninách mi doporučili Kerastuk. Prý se s ním pohodlně pracuje a pro laika, jako jsem já, bude ideální.
Mým „terčem“ se stal malý přístavek, který jsem udělal vedle garáže a bude sloužit jako menší dílna. Nic velkého, ale nechtěl jsem nic podcenit.
Příprava, které si člověk ani nevšimne
Trochu jsem se děsil toho, že se mi nepodaří namíchat správně hustou směs. Kerastuk mě v tomto mile překvapil, jedná se totiž o směs ve formě pasty, která je již z výroby namíchaná v té správné konzistenci. Stačí ji jen lehce promísit, třeba nějakým kouskem prkna, jako jsem to udělal já.
Jde se na omítky
Dílničku jsem postavil z pórobetonových cihel. Před samotným nanášením omítky jsem stěny napenetroval tak jak mi doporučili ve stavebninách. Omítka pak bude lépe držet a snáze ke stěnám přilne. Pak už jsem vzal do ruky ocelové hladítko a pustil jsem se do samotného nanášení. Práce s Kerastukem byla příjemná. Na zdi drží parádně a hezky se „táhne“. Za chvilku jsem měl svoji první stěnu hotovou a po jejím zavadnutí jsem se vrhl na její srovnání pomocí polystyrenového hladítka.
Dokončení s Kerastukem už je hračka
Pak už mě čekala druhá, finální tenká vrstva. Po jejím nanesení jsem si pomohl fíglem, který mi poradil kamarád zedník. Na hotovou stěnu jsem si posvítil světlometem a krásně se tak ukázala místa, na kterých jsou nějaké nerovnosti. Tam stačilo stěnu navlhčit a filcovým hladítkem a rozetřít nerovnosti do stran. Po uschnutí je Kerastuk světle šedobílý. Není tak ani nutné ho přetírat, v dílně by to bylo úplně zbytečné.
Práce s Kerastukem byla rychlá a příjemná i pro laika jako jsem já. A pokud jsem to zvládl já, zvládnete to určitě taky.
