Ten, kdo vymyslel termín mateřská nebo rodičovská „dovolená“, musel být buď opravdu idealistický optimista, nebo člověk s velkou dávkou škodolibosti. Protože, řekněme si to na rovinu, maminky si na ní zrovna moc neodpočinou. Ano, tělo jede ze začátku na vlně endorfinů, člověk by to malé stvořeníčko nejraději jen hladil a kochal se jím, tedy za předpokladu, že nemá za sebou už několikátou probdělou noc a přes den se taky snaží to malé ukřičené stvoření jakkoliv uspokojit. Přejde pár měsíců a z malinkého tvora, kterému stačí jíst, spát, tulit se a být v suchu, je najednou zvědavý jedinec, kterého je potřeba zabavit. A v tu chvíli je potřeba nastartovat veškerou fantazii, kterou rodič oplývá. Protože brzo zjistíte, že stereotyp nebaví ani vás, ani vaše dítě. Ale jak na to?
Dokud neleze ani nechodí
Dítě v téhle fázi je ještě docela zvladatelné. Na trhu existuje spousta různých hraček, barevných, šustících, závěsných i jen tak do ruky. Takže stačí, když miminku párkrát ukážete, co s tím, a ono už bude zkoumat samo. Můžete mu pomoct i se zkoumáním vlastního těla, je spousta básniček o ručkách, nožkách, může třeba „jezdit na kole nebo vařit s myšičkou kašičku“. Můžete mu taky zpívat, a při tom dělat s rukama miminka různé pohyby.
Zvědavost miminka můžete uspokojit i tím, že si pořídíte šátek nebo ergonomické nosítko. Uvolní se vám ruce, a zvládnete s miminkem chodit po bytě a dělat práci, co potřebujete. Můžete mu to komentovat, a později třeba dát podržet kousek zeleniny, vařečku, lžičku, cokoliv, co může dítě zkoumat a časem i ochutnávat.
Šátek nebo nosítko jsou také skvělí pomocníci, když jdete ven a miminko ještě nemůže v kočárku sedět, a tak se nudí pohledem na koruny stromů. V šátku uvidí, to co vy, a bude spokojenější. A v kočárku mu zas můžete dát věci na zkoumání. Třeba s petlahví od vody si dítě vydrží hrát i 20 minut, a když do ní nasypete rýži, tak klidně i déle.
Pomoc, leze všude po bytě!
Při průzkumné fázi je dobré vyhradit dítku nějaké šuplíky, ve kterých bude moct kramařit. Když ho totiž budete jen omezovat a všechno mu zakážete, tak ho jeho „povolené“ hračky brzo přestanou bavit a ke spokojenosti bude mít daleko jak dítě, tak vy.
Hurá, začalo chodit!
Tak teď teprve začíná ta pravá zábava. Konečně máte společníka na výlety, a pro děti v tomto věku není snad nic lepšího, než být venku na čerstvém vzduchu. I když se to nezdá, nemusíte trávit čas jen na dětských hřištích. Zvlášť u dětí mezi 1-2 rokem života je to tam stejně moc dlouho nebude bavit a vy budete jen trnout, aby na ně někdo starší neskočil a neublížil jim. Takže pro tyhle menší je lepší vyhlídnout si nějaké méně navštěvované hřiště, nebo hřiště určené vyloženě pro malé děti, kde to ty starší nebaví. Ale stejně tak dobře se dítě zabaví třeba v lese. Víte, jaká je zábava vylézt na každý pařez u cesty? A jak dlouho si dítě vyhraje třeba s oblázky u potoka? Voda je vůbec u dětí oblíbený živel. V létě dětem stačí třeba dlouhá větev, kterou můžou plácat do vody, a přijde jim to hrozně legrační. Nebo si nachystejte hrst kamínků a dítě nechte, ať je nahází do vody. Žbluňkání kamínků je přece hrozně legrační. Když je po dešti, nazujte holínky a nechte potomka, ať si klidně proběhne tolika loužemi, kolika jen bude chtít. Jak říká oblíbená postavička prasátka Peppy z dětského seriálu, každého baví skákání v blátivých loužích! Našli jste v lese šišky? Zkuste je házet na strom, nebo si s nimi chvíli kopejte, házejte, podle toho, co dítě baví a půjde mu to. Můžete se za stromy i schovávat a hrát na „kukanou“.
Vycházky venku nabízí opravdovou studnici nápadů, co dělat, a někdy se stačí jen na dítě dívat a nechat ho, ať se zabaví tak, jak se mu líbí (tedy pokud mu nehrozí, že si ublíží). Trénuje si tím fantazii a hlavně si nezvykne, že je kolem něj vždy někdo, kdo mu zábavu vytváří. A rodiče určitě ocení vzácnou chvilku klidu.
