Česká kuchyně už si získává mez tuzemskými strávníky a zahraničními gurmány jinou prestiž, než když se u jídelního lístku hloubalo nad svíčkovou a gulášem, znojemskou či rajskou omáčkou se šesti. Ačkoli jsou zmíněné krmě specifické, mají svá chuťová kouzla, byla by škoda zatracovat i jiné recepty, které se mohou hrdě hlásit k synonymu česká kuchyně. Sladká jídla, strava pro masožravce a vegetariány, odlehčené i tučné pokrmy – to vše pojímá tuzemský jídelníček.
V čem spočívá kouzlo české kuchyně?
Husté polévky, vývary s knedlíčky anebo zavářkou, krémové předkrmy, studená kuchyně jako tlačenka, pivní sýr, nakládaný hermelín, utopenci, tatarák, jitrnice, jelita – pojmy, jež v jiném kraji nenajdete. Také se vám při delším pobytu v cizině stává, že se předkládaná jídla takzvaně točí, neboli že už se chuťové pohárky po týdnu nabaží a vy se vlastně stravujete stále těmi stejnými jídly. Cizinec pobývající v Česku by mohl v jídelníčku české kuchyně pátrat téměř donekonečna, aby se mu všechny pochoutky skutečně přejedly.
Zvěřinové hody, vánoční pokrmy, velikonoční nádivky, bezmasá kuchyně, odlehčená, ba i vegetariánská strava se může nad kuchyně ze zahraničí směle povyšovat. Ovocné knedlíky, staročeské buchty, koláče, dezerty, maso z grilu, z udírny i pečené na tisíc způsobů, to vše jsou atributy vytvářející z české kuchyně komoditu, jež by mohla získat své místo i ve státním znaku. Považte, jak by se vyjímala pečená kachna s knedlíkem a se zelím v pozadí s dvojocasým lvem? Ale vážně. Tradice sahající hluboko do středověku dotáhla pojem česká kuchyně k reprezentativní dokonalosti. Nechce-li se vám doma vařit, vyražte na sváteční oběd anebo hostinu do Pivovarského dvora Chýně. Mlsné jazýčky na takový zážitek nikdy nezapomenou.
