Neexistuje žena, která by nepřišla do styku s barvou na vlasy. Mnoho z nich si vlasy barví kvůli šedinám, zbytek prostě jen není spokojený se svým původním odstínem. Možná vás však překvapí, že barva na vlasy není výdobytkem moderní doby. Již ve starověku totiž ženy toužily po různě zbarvených vlasech.
Elegantní Egypťanky
Archeologové našli několik mumifikovaných žen, u kterých se prokázalo, že měly šediny nabarvené hennou. Henna je vysoká rostlina, jejíž listy obsahují přírodní barvivo. Tyto listy se poté suší a mělní na prášek, který se v kombinaci s vodou nanáší na vlasy. Henna vlas obalí speciální vrstvou pigmentu (podobně jako při aplikaci brazilského keratinu), který vlas nejenom chrání, ale také mu dodává specifickou načervenalou barvu. Samozřejmě škála barev byla mnohem širší – přidáním dalších přírodních složek, jako je například indigo, vlasy získaly typickou havraní čerň. Barvení vlasů hennou bylo velmi populární a provádělo se nejenom na vlastní vlasy, ale také na paruky, příčesky či dokonce kůži.
Egypťanky měly vytříbený vkus, i co se týče délky vlasů. Běžnou praxí bylo, že se ženy nechaly ostříhat na krátko a nosily různě dlouhé paruky. Další typický dámský sestřih byl zkrácení vlasů po ramena, přičemž se na ně potom naplétaly ozdoby, korálky či vlasy ustřižené otrokům.
Starověký Řím
V době, kdy světu vládla římská říše, se ženy zhlédly ve světlých vlasech svých germánských otrokyň. Protože však dosud nebyl vynalezen žádný chemický přípravek, který by umožnil radikálně změnit barvu vlasů, musely se ženy spokojit s parukami. Své otrokyně tak často stříhaly a z jejich vlasů si nechávaly vyrábět nákladné paruky. Taková paráda však byla velmi drahá a mohly si ji dovolit jen opravdu movité ženy. Ty chudší pak zkoušely vývary z heřmánku, citronovou šťávu či mýdelný roztok. Je však jasné, že tyto přírodní prostředky nikdy nemohly vlasy odbarvit dokonale.
