Někteří z nás ti zkusili, jiní neměli odvahu a jenom o tom tiše snili: jít za školu. Proč ale děti vůbec chodí za školu, co je k tomu vede? A kdy se jedná jenom o úlet, dobrodružství, chuť vyzkoušet si něco zakázaného a kdy je to signál nějakého problému?
Prostě chuť si to zkusit
Jaké jsou důvody k záškoláctví? První je prostě chuť okusit zakázané ovoce. Vyzkoušet si jaké to je jednou zmizet a do školy prostě nedojít. Jedná-li se jenom o jednu nahodilou zkušenost motivovanou prostě jenom touhou zjistit, jaké to je, není třeba z toho u dítěte dělat nějakou velkou aféru. Prostě mu jenom rozumně vynadat s tím, že tohle se nedělá, ale dál už to nijak nerozmazávat. Pak si dítě uvědomí, že si prostě vyzkoušelo něco zakázaného, ví jak to chutná, ale taky jaké by z toho mohly být problémy. Prostě si záškoláctví tak nějak osahá a dál už ho nebude k životu potřebovat.
Když je motivem strach a šikana
Mnohem horší je, když se motivem záškoláctví stává strach. Dítě se bojí zkoušení, bojí se, že nedostojí nárokům rodičů a tak raději do školy vůbec nepůjde. Tady je třeba apelovat na rodiče, aby na děti nekladly nesplnitelné nároky. Není dobré nutit děti do činností, o které nemají zájem a jsou mimo jejich schopnosti. Je možné, že sousedovic Anička se učí na samé jedničky, ale naše Jitka tak nadaná být nemusí.
Podobně může být chození za školu také obranou před šikanou, nebo problémy se spolužáky. Případně i důsledkem poruch učení – opět strach ze školy, z toho že ji dítě nezvládnou, nebo strach ze spolužáků, kteří ho neberou, protože je zdravotně postižené, pochází z jiného prostředí atd. Jestliže je mezi příčinami záškoláctví strach, šikana, špatná komunikace s učiteli a spolužáky, je potřeba tyto problémy vyřešit.
