Emoce jsou pro lidi obecně jedním z nejméně pochopitelných témat. To je v rozporu s tím, že každý z nás je schopen nejen cítit, ale také se ocitnout v situaci, kdy by raději ani nechtěl cítit to, co skutečně cítí, a chtěl by se v takových situacích chovat konstruktivněji.
„Nerozčilujte se“ je jedna z hojně používaných vět, za níž se neskrývají žádné špatné úmysly, avšak takovým výrokem můžeme člověka ještě více rozčílit. Místo toho je lepší počkat, až tyto emoce odezní.
„Ovládejte své emoce“ je prosba, kterou také často slýcháme, ale její naplnění je nereálné, protože emoce ovládat nemůžeme, nicméně můžeme ovládat chování, které z nich vyplývá. Tímto způsobem dotyčnou osobu vyzveme, aby se uklidnila, a až emoce pominou, necháme ji rozhodnout se, jak se má správně zachovat.
„Stačí myslet pozitivně“ je také známý slogan, který může působit velmi nevhodně, pokud je člověk právě pod návalem emocí, tj. vysíláme mu zprávu, že jeho pocity a myšlenky jsou neadekvátní. Měli bychom mu spíše doporučit určitou normalizaci toho, co se právě odehrává.
„Poslouchejte své srdce, ne hlavu“ je sdělení, které znamená, že emoce jsou iracionální. Je to výzva k tomu, abyste se zamysleli nad svými činy a prosadili je ve chvíli, kdy hlava, nikoli srdce, přebírá kontrolu, protože emoce jsou intenzivní a všudypřítomné.
Emoce jsou přirozenou součástí našeho života
Někteří lidé se však nechávají emocemi ovládat, což není příliš dobré, ale také to není samo o sobě tak špatné. Emočně inteligentní lidé…
- se nenechávají ovlivňovat okolním světem, protože se snaží za nitky svých pocitů tahat sami.
- nespoléhají na to, že druzí je učiní šťastnými, protože si jdou za svým štěstím sami, tj. vše záleží jen na nich samotných
- nezapomínají na to, že jejich emoce jsou jen pouhou reakcí, protože emoce vlastně nejsou skutečné, jsou to jen vyvolané reakce, které si jejich mozek vytváří
- volí si vlastní myšlenky, protože jsou nezávislými lidmi, a tudíž samostatně myslícími osobami.
- udržují si odstup, protože nenavazují přátelství okamžitě a snadno, a skutečné přátele si k sobě pustí, až tehdy, když si je dobře „prověří“.
Když jsme podráždění, pochybujeme o sobě samých, máme menší sebedůvěru nebo nás dokonce přemáhá smutek, můžeme se však naučit, jak tyto krize překonat a vyjít z nich ještě silnější. Zde se dozvíte, jak na to:
- Přijímání situací vědomě – někdy se stanou věci, které nemůžeme ovlivnit: je v pořádku cítit se špatně, ale není potřeba se z toho obviňovat. Naučte se přijímat věci takové, jaké jsou, protože je nedokážete nikterak ovlivnit.
- Sebedistancování – dívejte se na svou situaci, jako kdyby se vám vůbec neděla: zaujměte jistý odstup nebo zvolte jiný úhel pohledu, jako byste byli nezaujatou, neutrální osobou. Intenzita a množství negativních pocitů se díky tomu zmírní. Zjistíte, že situace není zas až tak špatná, jak jste si původně mysleli.
- Přehodnocování – najděte v negativních situacích to pozitivní: naučte se zarazit negativní pocity, v každé situaci najděte a zapište si alespoň jednu pozitivní věc. Čím častěji to budete dělat, tím snazší bude pro váš mozek pokaždé takovým způsobem uvažovat.
Pokud člověk věří, že může kontrolovat projevy svých pocitů, učiní tak. Pokud věří, že takovéto projevy ovlivnit nedokáže – neovládá je. Díky znalosti těchto přesvědčení můžeme lépe pochopit, proč se lidé chovají určitým způsobem, a změnou těchto předsudků pak lze dosáhnout žádoucích změn v oblasti lidských pocitů. Ve skutečnosti lze lidi ovládat. Třebaže jejich emoce jsou v podstatě reakcí na určité události, jsou to právě sami lidé, kdo jsou zodpovědní za to, jak se k daným událostem staví, a jakých způsobem své emoce vyjadřují. Když cítíme nějaké emoce, bez ohledu na to, jak jsou silné, vždy si můžeme vybrat, jak tyto emoce budeme projevovat. Jaké jsou naše možnosti? Můžeme se rozhodnout emoce zcela zamlčet a nedávat je ostatním najevo. Můžeme se rozhodnout, že je vyjádříme pouze neverbálně prostřednictvím výrazu obličeji nebo svým postojem. Můžeme je vyjádřit slovy, přičemž si pochopitelně můžeme sami zvolit, která slova použijeme. Můžeme je také vyjádřit prostřednictvím nějakého jednání, které je namířeno vůči někomu nebo něčemu.
Jsme zodpovědní za způsob, jakým vyjadřujeme své emoce
Jak je možné, že jsme zodpovědní za projevy svých emocí? Protože se vždy sami rozhodujeme, jakým způsobem to uděláme, bez ohledu na to, zda si to uvědomujeme, nebo ne. Lidé se bojí silných pocitů kvůli přesvědčení, že je mohou „zabít“ nebo že nad sebou ztratí kontrolu a zešílí, což jsou v podstatě iracionální obavy, jestliže je člověk fyzicky a psychicky zdravý.
Když někdo prožívá silné emoce, může mít proto pozitivní nebo negativní postoj, který může obsahovat určitou emocionální reakci. Lidé mohou být spokojeni nebo hrdí na to, že danou emoci prožívají, nebo naopak se za ní mohou stydět či se bát. Tak vznikají „emoce ve jménu samotných emocí“.
Určité emoční stavy zvyšují rizika spojená s některými činnostmi, např. s hazardními hrami, které se v žádném případě nedoporučují lidem, kteří se cítí deprimovaní nebo rozzlobení. Pokud se tedy nacházíte v takovém emocionálním stavu, vyhněte se vkládání peněz do hazardních her, protože byste si tak zkazili zážitek, který vám poskytují prodejci her v některých z nejlepších online kasin, jako jsou například nejlepší online kasina od Gameart.
Závěrem
Lidé se bojí vlastního šílenství i šílenství ostatních lidí, a proto panuje přesvědčení, že každý člověk má potenciál zešílet, stát se bláznem. Pokud se lidé oddávají silným emocím, mohou provést něco šíleného, ale to neznamená, že skutečně zešílí. Psychóza nevzniká v důsledku silných emocí. Proto se uvolněte a užívejte si života a lidí ve vašem okolí, ale zároveň si dávejte pozor na své vlastní chování.
