Londýn je, jak známo, především centrem nepřetržitého ruchu, bujarého života a nikdy nekončícího spěchu. Lidé různých národností chvátají všemi směry, přičemž jejich zběsilé pobíhání postrádá veškerý řád. Ať jste místní či turista, jakmile na kterémkoli z nepřeberného množství semaforů zasvítí červená, znamená to pro vás jasný a nezpochybnitelný pokyn: „Neohroženě vpřed, ani krok zpět a neohlížet se!“

Londýn

Londýn

Londýnské parky

Nějaké takové heslo si mezi sebou evidentně domluvili všichni obyvatelé Londýna. A vám, úplným nováčkům, to zatím ještě nestačili sdělit. Nevadí, velmi rychle si povšimnete, že jste skutečně jediní vzorní chodci, kteří na červenou poslušně staví. A velmi rychle vás tato poslušnost přestane bavit, načež splynete s davem jako správný Londýňan. Pakliže vás na další křižovatce nesmetou houfy nadšenců s nezbytnými fotoaparáty, máte vyhráno.

Krásy Londýna

Po jednom takovém zážitku na prachobyčejném přechodu, doprovázeném nelítostným utlačováním v přecpaném a beznadějně bezkyslíkovém metru, vás pochopitelně napadne, že by mohla přijít vhod maličká chvilka odpočinku. Anebo taky pořádné poležení na lavičce v některém z nespočtu londýnských parků. Nabídka je neobyčejně pestrá. Green Park, St. James Park, Kensingtonské zahrady, anebo tomu všemu vévodící, zřejmě nejznámější Hyde Park. Stačí jen zvolit a k danému cíli se úspěšně doplahočit.

Osobně jsem měla možnost provléct své znavené schlíplé tělo všemi zmíněnými, nejnepříjemnější zkušenost jsem si však odnesla z jinak krásného Green Parku. Ano, čtete správně. Nejnepříjemnější, tedy ne moc dobrou, vlastně takřka skandální. Aby bylo od počátku jasno, Green Park je se svým čerstvým vzduchem a smaragdově zelenými korunami stromů potěchou pro duši a mnohé návštěvníky jistě obohatil nezapomenutelnými okamžiky. Ještě po letech budou vnoučatům živě líčit, jak růžově se vyhajali na lehátkách, rozesetých volně a nestřeženě všude po travnaté ploše. Ha! Kdepak nestřeženě! V tom je ono tajuplné jádro pudla a pramen mých nynějších nepokojů, ba dokonce bych řekla pohoršení!

Pruhovaná zelenobílá lehátka bývají sice každý letní den z větší části neobsazená, ovšem k mání jenom tak za hubičku a vlídný pohled rozhodně ne. Coby studentka vysoké školy, jež většinu svého talentu a píle vložila do studia nelibě znělého jazyka německého, jsem hlubšími znalostmi angličtiny nedisponovala. Jsem relativně schopná přiblížit Angličanovi, co od něj potřebuji. Dokážu horko těžko vypotit téměř jakoukoliv větu, kterou můžete na šestidenní dovolené v Londýně potřebovat. Bohužel, horší už je to s odpověďmi. Jakmile Angličan usoudí, že mě dost dobře nepochopil, přiloží k mým chabým pokusům o komunikaci několik vlastních postřehů a otázek, čímž mě prakticky zadupe do země. Veškerá moje snaha musí chtě nechtě putovat do kytek. Ale zpátky k těm lehátkům, to je totiž klíčový problém příběhu. Hlavní dějová zápletka!

Turista mého ražení a nevalné jazykové výbavy se tedy jednoho středečního odpoledne vypraví bezmála nadšeně do typického městského parku, kde uzří neobsazené lehátko a chopí se příležitosti, aby ulevil těžce zkoušeným nohám. Po chůzi je značně znaven, neřkuli nezvratně zničen, a protože lavičky lemující stezku pro chodce jsou obsazené až do poslední, považuje svůj způsob řešení za jediný možný a relativně vyhovující. Nicméně pouze do chvíle, kdy k němu nečekaně přispěchá člověk v zelené svítivé vestičce a s úsměvem ho spraví o poplatku, kterýžto požaduje neprodleně uhradit. Teprve tehdy zmatenému turistovi opožděně docvakne, že lehátka rozhodně nejsou pro každého, nýbrž pouze pro platící! Ale jak jste to, probůh, měli asi tušit? V Londýně jste poprvé a žádnou výstražnou ceduli, která by vás alespoň přibližně varovala, jste nikde nezahlédli. Lehátko samotné se nenacházelo ve vyhrazené zóně, ani na sobě nemělo přišpendlené varování o možném poplatku. Zdálo se tak, že je přinejmenším na místě předstírat, že vaše angličtina je natolik chatrná, aby i obyčejné „two pounds please“ bylo naprosto nepřeložitelné. K jinému východisku beztak nedospějete. Zapomněli jste, že vaše poslední drobné padly na osvěžující džus ze supermarketu, toliko potřebný v nebývale horkém letním období?

Muž ve vestě po zdlouhavém přesvědčování, že mu opravdu nehodláte finančně přispět do kapsy, sebere s nanejvýš rozezleným výrazem lehátko a odtáhne vám jej z dosahu. Tváří se, jako by váš nebetyčný zločin zasloužil nejvyšší potrestání. Budiž mi dopřáno svržení do pekel, nicméně nedostatečné značení londýnských parků a neustálý ruch všude kolem nich mi občas přivodil pocit, že už v pekle možná jsem.

Svět Ženy Facebook
Comment(0)