V době, kdy jsem ještě byla těhotná, jsme se psem trávili každou volnou chvilku. Chodili jsme spolu ven kdy jen to bylo možné, odpočívali jsme spolu na gauči a zkrátka byl, hned po manželovi, na prvním místě. Hodně jsme se sblížili a já začínala přemýšlet o tom, jak to bude fungovat, až k nám přibude přírůstek. Přeci jen to bude změna, nebudu mít na psa tolik času, budu mít co dělat sama se sebou po porodu a budu se vlastně učit starat se o miminko. Už jen to bude náročné a ještě myslet na to, aby se náš čtyřnohý přítel necítil odstrčený. Najednou jsem z toho všeho dostala strach a řikala jsem si, jestli to vůbec zvládnu. Zase jsem si na svou obranu řekla, že to zvládlo hodně lidí, tak proč bych to nezvládla i já. Bude to těžké, ne že ne, ale zvládnu to. Zanedlouho po tomto mém zamýšlení a přemýšlení přišel den D a narodila se nám krásná holčička.

pes

Pes v naší domácnosti

V den našeho příjezdu to bylo hodně chaotické a takové celé hodně veselé. Jelikož mě pesan dlouho neviděl, byl nadšený z mého návratu a já byla ráda, že ho vidím. Vyřítil se z kotce tak rychle, že to málem neubrzdil a skákal s takovou radostí. Jakmile ale viděl, že z auta něco vyndavám a že to asi nebude úplně k jídlu, zbystřil a koukal, co se děje a co jsem to vlastně vyndala. Naší malou jsme odnesli do bytu, udělali cestou několik fotek a Tobík (náš pes) za námi zvesela utíkal. Po příchodu domů jsme se svlékli a v obýváku vyndali ze sedačky naší čtyřdenní holčičku. Tobin seděl a sledoval, co se to vlastně děje. Najednou jak viděl, že mám v náručí někoho jiného než jeho, tak to začalo. Skákal až na úroveň mé náruče, štěkal a dělal všechno proto, abych to, co držím, hned položila. Zkusila jsem si sednout na bobek abych mu ukázala, že držím nový přírůstek do rodiny, ale očividně to moc nepochopil. Byl ještě více roztěkaný a nevěděl, co se děje. Nedalo se nic dělat, musela jsem se v tuhle chvíli postarat o malou. Šla jsem jí převléknout a nakrmit, celou dobu za námi Tobík cupital aby u ničeho nechyběl a když jsem malou kojila, seděl a koukal. Ten prostor jsem mu nechala. Bylo to pro něj něco nového. Naštěstí se ale uklidnil, už neštěkal, neskákal a v tichosti pozoroval svou novou kamarádku. Když jsem viděla jeho první reakci, popravdě jsem měla strach, aby se ti dva skamarádili a nebyl nějaký problém.

Jak utíkal den za dnem, Tobík si malou víc a víc chránil a hlídal. Když ležela v postýlce a začala plakat, on byl první, kdo u ní byl, přední packy si opřel o postýlku, jednou packou dal dolů mantinel, který tam byl připevněný a když viděl, že to není nic vážného, zase se otočil a šel si lehnout. Když jí pak někdo vzal do náručí a někam s ní šel, hned šel pes za nimi aby viděl, co se bude dít a aby jeho nové kamarádce někdo náhodou nechtěl ublížit. Vše měl pod kontrolou a u mně se dostavila menší úleva, kdy jsem si řekla, že to bude nakonec super dvojka. A také že je.

Na to, jak na ní reagoval když jsem s ní přijela z porodnice, se z nich stali nerozluční kamarádi a naopak teď musím dávat pozor na to, co ona dělá jemu.

Redakce Press-Media

Doporučuje další zajímavé články na mediích

MetSo.cz

40plus.cz

PressExpress.cz

Svět Ženy Facebook
  • 1.7K
    Shares

Related post

Zvířata

Jak zajistit, že se blechy a klíšťata vyhnou vašemu zvířeti obloukem?

Děti

Jak poznat pohlaví dítěte

Děti Zdraví

Poporodní radosti

Comment(0)